- ochranné pomůcky
- pracovní rukavice
- pracovní oděvy
Příčiny vlhkosti a plísní v bytech
Tělo všech teplokrevných živočichů, vč. člověka, je generátorem se značně pružným výkonem. V úplném klidu je výkon člověka asi 80 W, ale při špičkových fyzických výkonech se může krátkodobě zvýšit až na 500 W. V tom případě nastává obvykle přebytek tepla.
Ještě před 560 lety se obvykle vytápěla v bytě jen jedna místnost, a to kuchyně, v níž se na venkově také často spalo. Topilo se pouze ve dne. Dnes se vytápí celý dům, vč. chodeb, schodiště, případně i sklep, a to ve dne i v noci.
Tepelnou pohodu člověka ovlivňuje:
- v prvé řadě teplota vzduchu
- dále teplota okolních povrchů
- relativní vlhkost vzduchu
- rychlost proudění vzduchu
Jestliže člověk pracuje intenzivně, vzniká větší množství tepla, které krev odvádí směrem k pokožce. Je-li nutno odevzdat do okolí více tepla než jen prostřednictvím krevního oběhu, nastupuje pocení.
V obytných místnostech, zejména obývacích a dětských pokojích, má být teplota vzduchu od rána do pozdního večera 21°-22°C. V létě by teplota vnitřního vzduchu neměla přestoupit 26°C, v zimě by neměla klesnout pod 16°C.
Relativní vlhkost vzduchu by neměla přestoupit v obyt.prostorách 60% (rozhodně ne dlouhodobě), ale neměla by klesnout pod 40%. Za normálních okolností, není-li třeba jinak zvlášť intenzivně větrat, by rychlost vzduchu neměla překročit 0,2 m/s-1.
Lidské tělo je většinou teplejší než jeho okolí a převážně svou energii odevzdává do okolí jen v menší míře teplo zvenčí přijímá. Člověk své tělesné teplo předává jednak přímým kontaktem,tj. vedením, např. nábytku a také do okolního vzduchu. Největší podíl tepla (43%), předává tělo do okolí sáláním, vedením a konvencí asi 26-30%, pocením 22-32%.
Dnes existují okna hermeticky utěsněná, avšak v tom případě je naprosto nezbytné zajistit větrání jinými otvory (průduchy) zvlášť k tomu účelu konstruovanými, jako jsou nastavitelné štěrbiny, šoupata apod. Ty se umísťují buď do obvodových stěn nebo jsou součástí oken.
1. Tepelné mosty – jsou taková místa, kde napříč obvodovou (nebo i vnitřní) konstrukcí, oddělující dvě nestejně vytápěné místnosti, prochází celou tloušťkou z jedné strany na protilehlý povrch, materiál o vyšší tepelné vodivosti, než vykazuje ostatní tavivo, z něhož je konstrukce postavena (spáry ve zdivu zaplněné maltou).
2. Nadokenní nadpraží -jsou obvykle provedena z monolitického železobetonu nebo ze železobetonových prefabrikátů či ocelových nosníků atd. Jestliže probíhají tyto nosníky napříč po celé tloušťce obvodové konstrukce, vytvoří tak mimořádně účinně tepelné mosty, jež působí obvykle plesnivění na vnitřním nadpraží nad celým oknem. Takové nadpraží tepelně izolovat pouze na vnějším čele nebo jenom na vnitřním čele, ale je nutno tepelnou izolaci provést zvenčí jak na čelní svislé straně, tak na vodorovné spodní části nadokenního nosníku. Nejsprávnější je ovšem vložit vrstvu tepelné izolace do vnitra nosníku tak, aby probíhala ve stejné rovině jako okno.
Jako tepelný most např. funguje: neizolovaný nebo nedostatečně izolovaný výztužný věnec v obvodovém zdivu. Dále železobetonová stropní deska nebo železobetonové stropní panely,které procházejí obvodovou zdí až k jejímu vnějšímu povrchu, aniž by byly po obvodu izolovány. Náročný detail představuje i každá vysutá balkónová deska nebo železobetonová atika, která je propojená se střešní konstrukcí, případně i nadokenními překlady v nejvyšším patře. Tepelné mosty vytvářejí i špatně konstruované kovové okenní rámy a křídla. Dále všechny ocelové spony, závěsy, výztuže apod. které procházejí kolmo napříč obvodovou konstrukcí od jednoho povrchu k druhému.
Svým způsobem se jako tepelný most jeví také každé nároží, a to jak svislé (roh domu), tak i vodorovné (ukončení domu s plochou střechou v úrovni římsy). Toto je určitý specifický druh tepelných mostů, tentokrát nikoliv díky rozličným stavebním materiálům, použitých vedle sebe, ale vlivem geometrického tvaru konstrukce. K tomu ještě přistupuje okolnost, že rychlost proudění vnitřního vzduchu v koutech je nižší než u obvodových stěn v ploše, čímž se snižuje i přestup tepla do stěny právě v tomto kritickém místě.
To jsou zcela zřejmé a pochopitelné důvody, proč právě v rozích a koutech místnosti dochází k prvním, ale později často rozsáhlým hygienickým poruchám – vlhnutí, černání a plesnivění (zejména dodáme-li k tomu nedostatečné větrání). Vlhkost vzduchu: (relativní vlhkost, kondenzace, difúze).
Množství páry, které vzduch obsahuje, závisí zejména na jeho teplotě a na tzv. „stupni syčení“. Čím je vzduch teplejší, tím více vodní páry může pojmout, ale jen po určité přesně dané maximum. Přestože je venku „vlhčí vzduch“, je rozdíl tlaků vodní páry velmi značný a pára bude unikat zevnitř ven, z místa vyššího tlaku do vnějšího prostoru. Tomuto přemísťování vlhkosti říkáme difúze. Difúze vodních pár probíhá jak v plynném vzduchu, tak i všemi průlinčitými materiály.
V naší kuchyni je v 1m3 při uvedených poměrech obsaženo 8,65 g vody, zatímco ve vnějším vzduchu je pouze 1,92 g vody v 1m3. Na noc v kuchyni vyhasne ve sporáku, ale okna nepootevřeme. Teplota vzduchu bude klesat a postupně se bude snižovat a teplota vnitřních povrchů obvodových stěn, zejména v koutech. Absolutní množství páry ve vzduchu však klesat nebude. Se snižující se teplotou vzduchu bude tedy naopak narůstat relativní vlhkost, která při teplotě 10°C dosáhne už 64,28%.
Teplota rosného bodu pro vzduch o teplotě 20°C a φ = 50% je 9,26°C. Jakmile klesne teplota kterékoliv části obvodové konstrukce pod tuto teplotu, začne v tom místě pára kondenzovat. Tento kondenzát nemusí být vůbec nápadný, ba ani na pohled patrný. Obvykle se objeví až po několika opakováních tím, že kout nebo nadpraží a s pod. postupně ztmavne.
Teprve při časté a vydatnější kondenzaci by se objevila plíseň nebo kapky na zdi. V kuchyni zůstaneme. Ráno v ní zatopíme, teplota vzduchu se zvýší a začnou se ohřívat i povrchy stěn. Obnoví se situace, kdy teplota vzduchu dosáhne 20°C a relativní vlhkost klesne na 50%. Dopoledne se však začne vařit, aniž se vyvětralo (což se např. zdůvodňuje tím, že venku je chladno a „vlhko“). V kuchyni začne pomalu stoupat teplota vzduchu, ale hlavně relativní vlhkost. V poledne bude teplota vzduchu 23°C a vlivem vaření (protože se nevětralo) vzroste φ na 95%. Částečný tlak vodní páry dosáhne 2666,75 Pa (v 1m3 je kolem 20 g vzduchu). To je velmi vysoká vlhkost a pára začne kondenzovat už na každém předmětu, jehož teplota je nižší než 22,15°C. Kondenzát tedy nalezneme na okenních tabulích nebo i na vrchu nábytku (kde se nemůže vsáknout) a zejména v koutech, za nábytkem atd.
Podobnou analýzu můžeme provést např.i pro ložnici, kde se v průběhu noci obvykle teplota snižuje, ale naopak vlhkost vzduchu se vlivem vnitřního vzduchu a tedy i riziko kondenzátu. Větrat nutno i v zimě. Jestliže okna utěsníme, abychom snížili tepelné ztráty, můžeme velmi záhy pozorovat závažné hygienické poruchy, tedy konkrétně plesnivění. Kromě toho větráním odvádíme z interiérů nevhodné a škodlivé látky a vzduch regenerujeme.